Školení svářečů

Organizace je povinna vést řádnou evidenci svářečů, svářečských dělníků, zabezpečovat nebo provádět (pokud vlastní patřičné odborníky) pravidelná opakovací školení a zkoušky svářečů. Dále je povinna mít přehled o provedených preventivních prohlídkách svářečů  zabezpečit jejich provádění. V případě požadavku kontrolních orgánů předložit patřičné doklady o prováděných elektrických revizích na elektrických svařovacích zdrojích.

Provádíme následující školení:
opakované školení svářečů podle ČSN 05 0705 (lhůta opakování je 1x za 2 roky),
základní kurz svářečů „dělnický průkaz“ (platí pouze pro svařování v konkrétní firmě, získání průkazu není časově náročné, cena je v dostupných cenových relacích, školení a praktické zaučení se provádí přímo v konkrétní firmě).

Svařovací metody:

• odporové svařování,
• bodové svařování,
• švové svařování,
• obloukové svařování v ochranné atmosféře plynů,
• obloukové svařování plněnou (trubičkovou) elektrodou,
• obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu,
• svařování plazmou,
• řezání plamenem.

Aby se kovy mohly spojit, vyžaduje většina svařovacích metod vytvoření vysoké lokální teploty. Typ zdroje ohřevu označuje často svařovací metodu, např. svařování plamenem, obloukové svařování.

Jedním z hlavních problémů při svařování je, že kovy reagují s atmosférou rychleji, když stoupá jejich teplota. Metoda, jak chránit horký kov před atakem atmosféry, je druhým nejdůležitějším rozlišujícím znakem. Technika sahá od svařování pod tavidlem, které vytváří ochrannou strusku, až po svařování v ochranné atmosféře.

Některé metody byly vyvinuty pro velmi konkrétní aplikace, zatímco jiné jsou flexibilní a pokrývají široký sortiment svářečských prací. Ačkoliv se svařování užívá zásadně pro spojování stejných i nestejných kovových částí, užívá se stále více k opravám a renovacím opotřebovaných nebo poškozených součástek.

Roste také počet aplikací pro "navařování" nových součástek, jejichž výsledkem je povrch odolný proti korozi, otěru, nárazu a opotřebení. V těchto případech se pomocí svařování ukládá vrstva vhodného materiálu na levnější nebo houževnatější základní kov.

Metoda svařování obloukem, poprvé zavedená koncem 19. století, však zůstává nejvýznamnější a nejvíce používanou technikou. Jak název napovídá, zdrojem tepla je elektrický oblouk vytvořený nejčastěji mezi svařovaným dílem a elektrodou nebo svařovacím drátem. Elektrická energie přeměněná na teplo vytváří oblouk o teplotě až 7 000°C (10 000°F), čímž se kovy roztaví a spojí.

Zařízení se mohou lišit co do velikosti a komplexnosti, ale hlavní rozdíl spočívá v použití typu svařovacího materiálu. Do obloukového svařování patří ruční svařování elektrodami, svařování v ochranných plynech, TIG a svařování pod tavidlem.

Poznámky:
přihláška na školení je dostupná v sekci „PŘIHLÁŠKY KE ŠKOLENÍ“,
ceny jednotlivých druhů školení najdete v sekci „CENÍK SLUŽEB“,
případné otázky Vám zodpovíme, tel. 379 778 380, 602 104 471, e-mail: bezpo@seznam.cz